do minulosti

Jabloňov - vesnice u Velkého Meziříčí.

Historie Jabloňova  (zpracováno podle studie Josefa Dohnala - místního rodáka)

První zmínka o vsi je z r. 1361. Manželka Radoně z Raclavic držela část Jabloňova.

Roku 1366 prodává Anna, vdova po Adamu z Konice, svůj díl na majetku v Jabloňově Janu z Meziříčí. Jinou část vsi drželi Václav a Ratibor z Myslibořic. Syn Ratiborův Archleb daroval 6 lánů v Jabloňově Buškovi z Myslibořic, který r. 1398 prodal všechen majetek jabloňovský Kunšovi z Tasova. Syn Kunšův Jan rozmnožil nadaci oltáře sv. Barbory v kostele v Tasově o svůj otcovský majetek v Jabloňově, t. j. 2 ½ lánu, 5 chalup a les Bukovica.

Roku 1373 se uvádí farář Filip z Krevlic (zaniklá ves u Velké Bíteše) jako majitel jednoho lánu a mlýna. Majitel meziříčské části vsi Lacek z Kravař zapsal r. 1407 k oltáři sv. Barbory v Tasově 3 lány a 2 chalupy. Roku 1477 se uvádí, že synové Martina, rychtáře v Jabloňově, prodali dvůr, na kterém seděl jejich otec, za 14 ½ kopy Janu Hrubému z Březejce. Roku 1447 prodal Jiří z Kravař Janovi staršímu z Lomnice s hradem a městem Meziříčí také díl Jabloňova. Dědina se tím stala trvale součástí panství meziříčského.

Pánové z Lomnice, větve deblínské, drželi panství až do r. 1528, kdy bylo prodáno Janu z Pernštejna. Pernštejnové drželi panství do r. 1552. Potom následovali Helátové z Kementu 1552 – 1592, Berkové z Dubé 1592 – 1649, Kounicové 1649 – 1676, Ugartové 1676 – 1735, španělského původu. Byla to nejhorší meziříčská vrchnost. Dále byli držiteli panství, tedy Jabloňova, Leopold vévoda šlesvicko – holštýnský s dcerou Eleonorou 1735 – 1760, pak Lichtenštejnové 1764 – 1812, Lobkovicové  do roku 1908 a Harrachové 1908 – 1945.

Poslední majitelkou byla Harrachova dcera, provdaná Podstatská – Lichtenštejnová.

Velikost vesnice: roku 1714 měla 27 čísel, 1790-45 domů, 1835-56 čísel, 1891-69, 1900-69, 1910-71, 1921-75, 1951-86.                                                 

V Jabloňově se vyučovalo od roku 1818. Samostatná budova školy byla postavena   v roce 1831.              

Školní budova, postavená v r. 1831, potřebovala brzy opravy. Podlahy shnily a musely být dány nové. Další větší oprava byla provedena v roce 1862, kdy opět byly položeny   nové  podlahy. Zdi totiž byly postaveny převážně z kamene,    bez izolace, proto se stále držela vlhkost. Z c. kr. normálního fondu bylo zaplaceno za tyto opravy 324 zlatých r.č.

Další  oprava  nákladem  100 zl. byla  provedena  r. 1887 :   ve  světnici   podbity  a zpalachovány  stropy,  pořízena   nová  okna  a  nátěry,  nová  kamna  aj. Vchod  do širokého komína z kuchyně zazděn a otevřen z chodby. Zazděn byl také tzv. sypouch v  podlaze  v  kuchyni,  kudy se  sypaly  brambory do  sklepa. V následujícím    roce provedena   nová   úprava   záchodů ,  chléva   a   dvora    nákladem  150  zl.

V r. 1889 byla zřízena před školou zahrádka, stokou mezi školou a zvoničkou odvedena do potoka dešťová voda a močůvka, která tenkrát volně vytékala ze dvorů na náves. U školy bylo upraveno „tělocvičiště“  s nářadím a vysazeno tam 8 lip. Školní zahrada byla rozšířena a nově oplocena. V roce 1891 byla škola pokryta falcovou křidlicí nákladem 314 zl., do chodby byly dány kamenné dlaždice z kostela na Rudě, když se tam dávala nová dlažba.

Důležitým mezníkem v historii školy byla nástavba poschodí. Od r. 1880 se počet žáků pohyboval kolem 80 a pro tento počet jedna učebna naprosto nevyhovovala. Proto okresní školní rada každoročně nařizovala obci, aby se postarala o rozšíření učebny. Avšak teprve v r.1892 se začalo vážně jednat o toto rozšíření, při čemž zemská školní rada v Brně doporučila rozšíření školy postavením dvou učeben v poschodí. Stavitel Raušer  z Křižanova vypracoval plány s rozpočtem na 7.438 zlatých. Po úředním schválení plánů i rozpočtu se konala dražba, při které stavbu dostal stavitel Raušer, když slevil z rozpočtu 204 zl.. A tak 19. 8. 1895 se započalo se stavbou.

Aby byly pro začátek stavby nějaké hotové peníze, prodala obec obecní kovárnu za 851 zl. a vypůjčila 2000 zl. ze spořitelny ve Vel. Meziříčí. Náklad         na stavební hmoty ( cihly se dělaly v Hliníku ) , práci kamenickou, pokryvačskou a klempířskou si ponechala obec sama. Po dobu stavby se vyučovalo od 18. 10. 1895 do 15. 1. 1896 v panském dvoře. Vnitřek budovy byl dohotoven 29. 11. 1895 a       od 17. 1. 1896 se začalo vyučovat v nové učebně v I. poschodí. Venkovní práce se prováděly od začátku prázdnin a skončily 19. 9. 1896. Stará učebna v přízemí byla rozdělena příčkou na dvě světnice, pro nadučitele na rozšíření bytu a jedna            pro svobodného učitele.

Nad vchodem byl umístěn nápis z kovových písmen ŠKOLA, po stranách kovové  letopočty 1831 1895. Nad vchodem namaloval učitel Krejčí heslo: „Cvičená mládež - obliba Bohu, ozdoba vlasti, blahobyt obce“. Stejný nápis byl na obecné škole ve Velkém Meziříčí a text prý pocházel od Václava Hanky.

   funkční  škola  v  r.1977

  V současnosti (r.2009) se zde nevyučuje, v budově sídlí soukromá firma.

Nález pokladu v čísle 27 ( Rudolf Lavický)

Dne 22. 4. 1923 vyhrabaly slepice u zídky nádobu s mincemi, z nichž bylo 24 mincí zlatých a 126 stříbrných: groše pražské Václava IV., Jiřího z Poděbrad a Vladislava II., dále uherské zlaté z doby Zikmunda, Jana Hunyady a Ladislava Pohrobka. Poklad byl ukryt asi za vlády Vladislava II. někdy po roce 1490. Nález převzal okresní úřad ve Velkém Meziříčí a nádobka se zbytkem mincí byla uložena v okresním muzeu. (Odborně popsáno J. F. Svobodou v Numismatickém časopise   č. roč. II. 1926).

V roce 1929 byla provedena elektrifikace obce, poprvé se svítilo 27. 11. 1929. Celkový náklad byl 146 500 Kčs.

Od roku 1976 prochází v těsné blízkosti dálnice D1.